8.-10.1. – Mikroorganismy

První Fluorescenční noc v roce 2016 se zaměřila na mikroorganismy. Hned ze začátku jsme navštívili Mikrobiologický ústav, kde nás provedli doc. Jiří Gabriel a dr. Oldřich Benada. Přednášky na této fluorescenční noci měly toto témata: Diverzita prostist (doc. Pavel Škaloud), Terénní výzkum bakterií (Mgr. Lukáš Falteisek), Toxoplasma (prof. Jaroslav Flegr) a kultivace bakterií (dr. Jaroslav Nunvář). Sobotní exkurze vedla do historického centra Prahy. Zúčastnilo se 24 účastníků. Podrobněji si o průběhu můžete o průběhu přečíst v reportáži od Vaška Bočana.


Už 27. fluorescenční noc proběhla mezi 8. a 10. lednem 2016. Jako zastřešující téma pojala fenomén mikroorganismů. Program byl nabitý, tak jako vždy – jen co Šárka shromáždila autogramy všech účastníků na prezenční listinu, vyrazili jsme směr Mikrobiologický ústav AV ČR. Na tomto výzkumném pracovišti nás totiž čekal Jiří Gabriel, tamní zástupce ředitele a zároveň přednášející na PřF UK. Práci mikrobiologů nám hned zkraje přiblížil Oldřich Benada na řadě anaglyfických fotografiích z rastrovacího elektronového mikroskopu (poměr brýle : lidé 0,96). Už tak úchvatní mikrůbci se pak jevili ještě úchvatnějšími.

Jelikož jsou kamrlíky vědců malé a temné, rozdělili jsme se na dvě skoropoloviny. Jedni zamířili k elektronovým mikroskopům, transmisnímu i rastrovacímu. Tyto krásné mašinky za ještě krásnější sumy (třeba čtvrt milionu za držátko) nám byly předvedeny přímo v akci. Elektronová mikroskopie však není žádná sranda – jen příprava vzorků se neobejde bez takových dryáků, jako je kyselina osmičelá.

Druhá část exkurze nás pak zavedla k místnostem vybaveným konfokálním a fluorescenčním mikroskopem (přece jen to má být Fluorescenční noc). Ty už byly o něco levnější, takže nám bylo dovoleno si je osahat vlastníma rukama. Zajímavým poznatkem bylo zjištění, kterak pracovníci zviditelňují laserové paprsky, když s nimi pracují – zakouří je elektronickou cigaretou :D

Samotný ústav nám přiblížilo propagační video. „Drby“ ze zákulisí nám však nesdělilo, na ty jsme se museli vyptat až Jiřího Gabriela, jenž ochotně přidal i historky z dob svých studií.

Ale povídání konec a my se vrátili zpět na fakultu.

Ten večer jsme ještě stihli vlastně už tradiční Mumínkovo přednášku o fluorescenčním mikroskopu následovanou příspěvkem Honzy Pražáka na věčné téma parafyletických taxonů.

Nabité poznatky bylo možné následně zužitkovat jak při práci s mikroskopem, tak i ve zpěvu.

Před tím jsme ještě absolvovali poznávačku objektů i organismů, opět v duchu mikra. Některé objekty byly rozpoznatelné snadno, jiné už méně…

Následujícího dne byla na programu vycházka po nejvýznamnějších místech Matky měst – Prahy. Odborný výklad z historie samozřejmě nechyběl, za což děkujeme především Fazoli, Petru Dolejšovi, Jirkovi a panu a paní Hadravovým. Postupovali jsme asi takto: z Viničné na Karlovo náměstí a Faustovu domu, pak k Vltavě. Podél nábřeží kolem domu Mánes k národnímu divadlu, od něho stále po proudu až ke Karlovu mostu a Klementinu. Malá odbočka ke zbytkům Juditina mostu a pak přes řeku na Malou Stranu. Skrz Malostranské mostecké věže až na Malostranské náměstí. Odtamtud (posíleni o Hadravovy) potom po Nerudově ulici až k Hradu. Následovala galerie ve Šternberském paláci, částečně jako únik před kousavým chladem. Dále pak Loreta a strahovské zahrady, z nichž jsme už zamířili zpět, neboť čas tlačil.

Pavel Škaloud si pro nás připravil povídání o všemožné diverzitě protist, dotkli jsme se evoluční historie i komerčního využití. Následně přišlo slavnostní vyhlášení výsledků poznávačky spolu s některými „nejpovedenějšími“ odpověďmi. Tím sobotní organizovaný program skončil a započala ne(z)řízená zábava ve stoosmě i jinde. Zpívalo se, hrálo a mikroskopovalo.

Nedělní „Vstávat!“nás vytrhlo z režimu spánku už v sedm – to proto, abychom do oficiálního konce stihli ještě tři přednášky. První z nich nám přednesl Lukáš Falteisek, a to na téma terénního výzkumu bakterií. Kdo ho zná, potvrdí, že na toto je Lukáš ta nejpovolanější osoba široko daleko. Pozvání dále přijal prof. Flegr, a to s nadšením (a se slovy „Výborně, nalovím si další králíky!“). Toxoplasma některé z nás zaujala natolik, že začali přemýšlet, že by si taky jednu pořídili. Kecám, mrkev si raději myjte, sám J. Flegr řekl: „Toxka, to je pěkný svinstvo.“

Tři přednášky v řadě je dost, proto vmezeřená vycházka do botanky přišla vhod. Tempo bylo sice, řekněme, botanické, ale hlavy se nám provětraly a naplnily novými postřehy z taxonu Archeplastida. Tím se 27. FN nachýlila ke konci, avšak zbývala ještě jedna přednáška – opět o bakteriích, ale z laboratorního a medicínského hlediska. Takto nám je přiblížil Jaroslav Nunvář. Dotkli jsme se kultivace teoreticky i prakticky (tj. několika petrisek s koloniemi).

Tak, to je všechno. Kdo mohl, pomohl organizátorům s odbordelením námi obývaných prostor (a že místy byla entropie značná), případně pobyl ještě chvíli diskutujíc o všem možném. Třeba o tom, jaká bude další FN ;)





Odkazy na některé prezentace jsou dostupné v sekci studijní materiály.



19. – 21. února – Biogeografie

Druhá Fluorescenční noc se nesla v tématu biogeografie. Navštívilo ji pouze 16. účastníků. Jako první proběhla přednáška o Fylogeografii od Ondřeje Korábka a hned za ní následovala Historická biogeografie od profesora Ivana Horáčka. V sobotu jsme vyrazili do lomu Alkazar v Českém krase a večer jsme shlédli promítání o Madagaskaru od Františka Jůny. Nedělní přednáškovou sérii zahájil Albert s Biogeografickými oblastmi, následoval Radek Lučan s tématem Ekologická biogeografie a po obědě proběhla i poslední přednáška od Jirky na téma 'Jak se dělají biogeogafické analýzy'.
Více se dozvíte v reportáži od Vojty Koštíře.


Jednoho krásného teplého únorového dne plného slunce jsem si otevřel svojí mailovou schránku a nestačím se divit. Dvacet jedna nových zpráv. Inu, byla to pro mne velká výzva, raději bych se šel někam slunit či exprimovat, ale co se dá dělat, někdy se takovéhle věci udělat musí. Jezdím myší nahoru, dolu a zběžně čtu: jezte palmový olej, jezte tamarind, nekupujte palmový olej, pálení stepí, pálení uprchlíků apod. Mimo to jsem tu narazil i na mail, svou konzistencí poněkud prapodivný, avšak neváhal jsem a i přes znač;né překlepy slov zprávu vyluštil. Na konci stálo Mšía Mkiát.

Míša po mně chtěl napsat, jaká byla Fluonoc tentokrát. Chopil jsem se toho čestně, stejně jako lovu holubů či jiné exprimační aktivity.

Inu, když jsem přicházel na fakultu potkávám Alberta, který mě zdraví pokývnutím hlavou se slovy abych se netvářil příliš koštířovsky, vzápětí mě také kárá, že fluonoc není škola a že bych se měl naučit chodit včas. V tu chvíli slyším šourání jako kdyby se po kluzké podlaze hnal někdo, kdo nepozná své vlastní boty a je bos. Kolem prolétá Míša a honem mě už žene na přednášku. O fylogeorgafii, měl jí Ondra Korábek, byla podivuhodná především tím, že, vzhledem k autorově zájmu o křečky, byla především o nich a jejich biogeografii. Zajímavě vysvětlené byly především grafy, ukazující výskyt dvou různých křečků podle mitochodriální DNA. Pak byl pan profesor Horáček, který si vzal toto téma ze všech různých pohledů a přetáhl pouze o dvě hodiny. Jeho povídání o tom, jak se biogeogafie stávala vědou plynně navazovala na teorii tektonických desek až po konkrétní příklady živočichů a rostlin. Poté se konalo seznamování, kde se Míša odvázal a mluvil a mluvil, bylo to velice ideologické a jednomu novému účastníkovi Otovi z toho šla skoro až hlava kolem. Všichni jsme vyslechli Krystýninu cestu mezi špitály a představili jsme se. Pak přišlo na řadu volné mikroskopování a exprimace, k večeři jsme měli ledový salát a chleby, Tyrkys málem uhořel poté, co zkombinoval chili, extrakt z česneku a pepř. Kromě toho, že tam poskakoval Jirka a táhl z něj česnek, jsme také zpívali a Albert s Vaškem hráli na kytaru. Lidé mikroskopovali a v pí hodin byla večerka.

Ráno jsme vyrazili na výlet, vše vypadalo krásně, jenomže vlaku cestou upadlo kolo, takže jsme museli jet přeplněným autobusem a jak tomu čert chtěl, tak z hromadou naštvaných důchodců s holemi. My jsme se však nedali a po lítém boji o autobusové dveře jsme s hodinovým zpožděním dorazili do Radotína. Tam jsme nastoupili do vlaku a jeli do Srbska, nikoliv tedy do země, ale do vsi nedaleko Berouna nacházející se v Českém krasu. Již u nádraží se Zbojník zastavil a začal povídat něco o houbách na meších, my s Albertem jsme zatím krmili dinosaury druhu Gallus gallus. Nakonec jsme tedy dorazili do lomu Alkazar v Srbsku. Lom má zajímavou historii. Až do druhé světové války byl Alkazar (nebo také Hostim 1) vápencový lom jako každý jiný. Brzy se však stal středem pozornosti Němců. Cílem nacistů bylo vybudovat podzemní továrnu na výrobu tajných leteckých součástek, projekt měl krycí jméno Kainit. Tento monumentální projekt kladoucí si za cíl spojit Srbsko s, asi patnáct kilometrů vzdáleným, lomem Velká Amerika, nebyl nikdy dokončen a utnul ho konec války. Dnes je část štol zabetonovaných a je v nich uložen radioaktivní odpad. Zajímavé jsou především z hlediska zimujících netopýrů, za kterými jsme se šli právě podívat. Bohužel bylo příliš teplo a menší druhy netopýrů (slangově netopééři) se již potulovaly po krajině. Chodby byly však stále posety netopýry velkými (Myotis myotis) a tak jsme si s nimy mohli konečně udělat selfíčko na fejsbůk. Kromě netopérů v našem okolí seděly na zdech můry sklepní (Scoliopterix libatris) a píďalka jeskynní (Triphosa dubitata) z nich občas koukala plodnice nějaké parazitické houby.

Při cestě zpět jsme plynuli stejným směrem, kterým teče proud romantické řeky Berounky směrem k Berounu. Její břehy s keříky vrby křehké (Salix fragilis) notně okousanými od nově expandujících obyvatel tohoto toku – bobrů. Vzpomněl jsem si na píseň „Nad Berounkou pod Tetínem“, když se nám otevřel pohled na kostel Svatého Jana Nepomuckého. Aby se červenala nejen střecha Božího domu, ale také růže, jak se zpívá v oné písni, je ještě daleko a nám nezbývá než vyrazit dále podle skal Českého krasu tak milovaných trempy, horolezci, botaniky i sebevrahy. Mimochodem Tetín se jmenuje podle Krokovy dcery Tetky a proslavil se také tím, že zde byla zavražděna první česká světice – Sv. Ludmila. Inu, jak se zpívá v již méně známé části staré písně, víra živí naději, a tak i my jsme věřili, že brzy dorazíme do Berouna a stihneme vlak, kterému, snad, již nic neupadne. Podél cesty se klátí suché ščagely třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos), expanzivní trávy šířící se v dnešní krajině neudžovanými místy s množstvím živin.

Před Berounem se naší skupinky náhle zmocňuje nový fenomén, birdwathering. Drobný ptáček se objevuje a mizí ve vlnkách Berounky. Potápí se a vynořuje vždy o několik metrů dál, než se ztratil z očí fascinovaných diváků. Potápka malá, kdosi pronesl. Jde se dál, kolem blížícího se železničního mostu se jako prapory na tancích Rudé armády tyčí suché stonky Reynoutria × bohemica, křídlatky české, v Česku popsaného druhu, jež vznikl zkřížením dvou jiných druhů křídlatek dovezených od našich sovětských bratrů.

Dostáváme se konečně na nádraží, přestože jsem spěchal a byl zde dřív než ostatní, v nádražní hospodě měli zavřeno a tak jsem si nemohl dát svojí oblíbenou křenovou omáčku. Na nádraží jsme se ještě potěšili s holoubky a vypravili se směrem na Prahu. Ve vlaku jsme exprimovali, zkoušeli pít příšerně hořký hřebíčkový extrakt a hlasitě vytvářeli akustickou disturbanci. Na Smíchově jsme ještě přešli přes železniční most, brzy dorazili na Karlovo náměstí, kde se mezi trsy kopřivy žahavky (Utrica urens) mísí vůně psí i lidské moči, zahneme se ještě podívat na kvetoucí kalinu a mizíme na Viničnou.

Večer nás ještě čekala přednáška Františka Jůny o jeho výletě do madagaskaru. Krajina tam vypadá spíše jako planina Serengety, než deštný prales. Bohužel je příroda velice degradovaná lidskou činností a odlesňováním na výrobu černého uhlí. Pak nás opět čekala volná exprimační doba až do pí hodin.

Druhý den, se konaly přednášky, všechny na téma biogeografie, zejména zajímavou měl Jirka Hadrava na praktické využívání grafů. Bylo dobré vidět, že faunistické databáze mohou fungovat i celosvětově a není tedy problém ani pro laika si z těchto informací získat cenná biologická data.

Tato Fluonoc měla ještě jedno velké jubileum, navštívil jsem fakultní sprchu. Vyhledával jsem ji především za účelem objevu Periplaneta americana, bohužel jsem nakonec našel pouhou rybenku – Lepisma saccharina.

Na závěr chci poděkovat všem organisátorům za skvělou organizaci, zdravotníkovi za skvělé ošetření srdce hraním na kytaru a především Kristíně za její volnočasovou pedagogiku.





Další fotky naleznete na našem rajčeti zde (Alba FN 2-2016)



8. - 10. dubna - Rozmnožování

Třetí Fluorescenční noc tohoto roku uvítala 24 účastníků. Tématem bylo rozmnožování. Jako první proběhla přednáška Majdy Holcová na téma Obskurní jevy spojené s meiózou, v sobotu přednášel Zdeněk Janovský na téma Klonální rozmnožování u rostlin: Proč a k čemu. V neděli pak proběhly dvě přednášky, Strategie rozmnožování živočichů od Míši Mikáta a Mykologické prasečinky od Lukáše Janošíka. Sobotní exkurse nás zavedla do Libického luhu. Více se dozvíte v reportáži od Radky Janků


Jelikož je okolo třetí hodiny a sraz a registrace je na fluonoci od jedné do tří, cestou od metra skoro běžím. Fluonoc je návyková. Vyběhnu schody a začínám potkávat naprosto neznámé lidi. Jsem čím dál tím zmatenější, u stolku s registrací je nějaká cizí paní, a když nakouknu do Stoosmy, všichni na mě koukají divně. A já na ně taky. Poslední nadějí pro mě je entopracovna, kde naštěstí sedí Jirka a vede mě do menší místnosti v nejvyšším patře, kde právě probíhá přednáška Pavla Stopky o feromonech savců. Mávám na ostatní a sedám si na volnou židli na kraji (pod kterou leží Koštíř). Po přestávce je další přednáška o obskurních jevech spojených s meiosou a přednáší Majda Holcová. Nejprve nás seznamuje s meiosou a mitosou obecně, včetně základních pojmů, pak se spoustou zajímavostí a nakonec pouští dojemné video o rozmnožování. Nač se dívat na akční filmy, tohle je mnohem napínavější!!!

Program pokračuje v již volné učebně 108 tradičním povídáním o fluonoci, jejím programu, geografii a pravidlech. Velkou změnou ovšem je, že na rozdíl od minulých fluonocí nevypráví Míša, ale Albert. Míša totiž brzo odjede do jižní Ameriky, kde několik fluonocí promešká a tak se Albert tak nějak zacvičuje ve funkci hlavního organizátora. Mimo jiné se dozvídám, že jsem součást mikroskopovatelné (a destruovatelné) části výstavky (v průběhu fn tak ale naštěstí použita nejsem). Tváře poprvé zúčastněných prozrazují, že takovýto projev ještě neslyšeli. Potom se v cirkulárním útvaru všichni představujeme podle osnovy, kterou napsal Míša na bílou tabuli liháčem a která končí bodem NIC. Jsou také vyhodnoceny nejlepší odpovědi na selekční otázky, vítězkou je opět Káťa Kubíková (té je později během fluonoci také založen fanklub). Po představování následuje večeře- chleby s pomazánkou a pak FMUA, což je zkratka odporně německého názvu pro mikroskopování a exprimaci. A exprimace je tradičně super! Zpívání, kecání… Večerka je v pí hodin, i okolo ní je možno potkat rozmlouvající skupinky.

Při budíčku nás v horním patře stoosmy úspěšně vynechají, naštěstí se ale stihneme připravit a nacpat do sebe něco k snědku u predivního stolu. A pak vyrážíme. Pěšky na Masarykovo nádraží, kde tvoříme dlouhou řadu, aby nás Míša mohl spočítat, a pak vlakem do stanice Velký Osek. Na tvářích nováčků je opět vidět překvapení, když Míša vyrazí rovnou mezi stromy a keře do NPR Libický luh, načež se po několika desítkách metrů na mírně podmáčené loučce zastavuje, abychom si mohli oddemonstrovat první nalezené organismy. Pokračujeme kolem několika tůněk až do bažiny, kterou chvíli prolézáme (a Míša se vrací pro několik ztracených účastníků) a pak každý obsadíme jeden trs trávy, který se moc nepotápí a posloucháme další výklad. V Luhu ještě obědváme, pak přecházíme několik obzvlášť mokrých a nebezpečných území po kládách, které jsou možná ještě nebezpečnější, hledáme v tůních žábronožky a listonohy a při odchodu potkáváme mrtvou lišku. Má tak nádherný ocas že ho nelze nevzít s sebou. Na vlak nastupujeme v Libici, cestou kecáme, někteří spí. Po návratu máme trochu času na vydýchání a pak pokračujeme přednáškou o klonálním rozmnožování rostlin od Zdeňka Janovského. Následuje večeře a po večeři FMUA jako včera. Tentokrát je jeho součástí i půlnoční ideonákup, na který nás jde opravdu hodně a s opravdu podivným exprimivem. S cílem nakoupit co nejvíce položek nákupního seznamu (Míša píše, co slyší) procházíme Pražské ulice a hledáme večerku. Tu nalézáme a brzy odcházíme s vybranými potravinami. Cestou Míša žehná ve jménu rorippy zastávce a přeje jí hojnou biodiverzitu. Po návratu na Viničnou 7 exprese pokračuje, především zpěvem ve stoosmě. Později se přidávám k Jirkovi a Tomášovi, kteří hrají na flétny a kytary. Chci se zapojit a ptám se po sopránové flétně, jedinou přítomnou má v batohu Albert a dokonce pro ni i ochotně dojde „akorát hraje trochu potichu, nevím, proč“ poznamená. Příčinu zjišťuji záhy. Přes flétnu nejde ani vidět, takže vzduch při tvorbě tónu moc místa nemá. Snažím se ji rozdělat a vyčistit, pokus ovšem končí tím, že za ní za jednu stranu tahá Jirka a za druhou Tomáš a flétna se ani nehne, bohužel už je díky mě trochu povytažená a hlavice o 180 stupňů pootočená a nejde to ani zpátky. Poté, co půl hodiny leží v jaru a pak jí ještě pročistím papírem sice hraje dost hlasitě, ale pro změnu neladí, takže to vzdávám. Ještě dlouho se pak povídá a Evča mikroskopuje.

Po budíčku se všichni trousí k predivnímu stolu a pak i na Míšovu přednášku o strategii rozmnožování živočichů (vlastně jen hmyzu), která trvá 3 hodiny, a lidi se opravdu snaží a povzbuzují všemi možnými nápoji. Po obědě pokračujeme Zbojníkovo přednáškou o mykologických prasečinkách. Už se těším na další fluonoc. Tamarind s námi všemi, HU!





8. - 12. června - Výjezdní II

Poslední Fluonoc před prázdninami byla neobvyklá tím, že se nekonala v Praze, nýbrž v terénu. Tento rok jsme se vydali objevovat krásy Českého středohoří. Zúčastnilo se 22 účastníků. Náplní programu byly exkurse na blízké i vzdálenější zajímavé lokality. Navštívili jsme Oblík, Boreč, Milešovku. Podrobněji si o průběhu této Fluonoci můžete přečíst v reportáži od Katky Černé.


Tato fluonoc byla hned z několika důvodů speciální. Akce se nekonala v Praze na Albertově jako obvykle, ale na terénní stanici katedry botaniky PřF UK ve Velemíně (České Středohoří), neboť se jednalo o v historii druhou výjezdní fluonoc. Zároveň to byla jubilejní 30. fluonoc, nejseverněji konaná fluonoc a také první fluonoc, na které nebyl přítomen hlavní organizátor předchozích fluonocí ó-Míša Mikát.

 

Ve středu 8. června odpoledne jsme přijeli každý ze svých Vratislavic do Velemína. Ti, kdo dorazili dříve, se vydali na první obchůzku okolí, o které bohužel nemůžu nic napsat, neboť já jsem mezi nimi nebyla. Po příjezdu nás ostatních a po vynikající a netrpělivě očekávané hrachovce z dílny Matyáše jsme se sešli ve stoosmě. Tato místnost kromě přenosného fluorescenčního mikroskopu a později i výstavky biodiverzity obsahovala (za poslední léta již velmi netradičně) také predivní stůl. Na začátku nám byly sděleny veškeré důležité informace týkající se průběhu a  pravidel fluonoci, objasnili jsme si pojem "zádveří" a pustili jsme si video, které nám poslal Míša Mikát z exilu v Americe. Poté proběhlo velmi dlouhé úvodní představovací kolečko přerušované epileptickými záchvaty (asi smíchu) některých účastníků a něžnými výměnami názorů obohacené létajícími bramborami. V pozdějších hodinách probíhala exprese všeho druhu a také loupání 14-ti kil brambor na zítřejší večeři.

Ve čtvrtek ráno byl brzký budíček. Po snídani jsme vyrazili na exkurzi na Oblík, který je sice relativně blízko u Velemína, ale dopravní spojení k němu není zcela ideální. Z nádraží jsme vyrazili po kolejích, a pak přes pole a les až na vrch Oblíku. Tento kopec je velmi výjimečný, neboť se na něm nachází step. Viděli jsme zde hlaváček jarní, bělozářku liliovitou, lilii zlatohlavou, několik druhů kavylu, otakárka fenyklového i ovocného a spoustu dalších myšiček (a také lebku jedné myšičky). Jedno z největších lákadel tohoto kopce - dudka chocholatého, se nám bohužel spatřit nepoštěstilo. Po přestávce jsme vyrazili zpět dolů a cestou Vojta našel jehně zamotané do spadlého ohradníku. Vymotali jsme ho, Kristýna mu stanovila diagnózu a poté jsme ho odnesli na blízkou farmu. Tam jsme našli paní, která si jehně vzala, ochotně nám ukázala farmu a stroje na zpracování kravského i ovčího mléka a dokonce nám každému dala na ochutnání skleničku vynikajícího jogurtu a kousek ovčího sýra. Poté jsme si tam každý i něco koupili. Byla to velmi příjemná zastávka, až na to, že jsme kvůli ní museli jet pozdějším spojem s několika přestupy, kterým jsme se dostali zpět do Velemína až po půl jedenácté večer. Následovala večeře na zahrádce obohacená o interakci s domorodými obyvateli a v pozdních hodinách pak opět exprese, především hudební.

V pátek ráno po snídani se uskutečnil sněm. Bylo nám sděleno vše k dnešní exkurzi, poté že má Matyáš narozeniny (dostal od Alberta dárkový odpadkový koš s predovatelnými suvenýry z farmy) a že denní harmonogram bychom měli brát s rezervou (doporučený návrat z exkurze byl po včerejšku přesunut na π hodin). Páteční exkurze vedla na Boreč, kde jsou suťová pole a hlavně ventaroly, ze kterých proudí studený vzduch (v zimě teplý). U jedné z nich jsme nalezli játrovku borečku vzácnou a Celie nám povyprávěla o ó-Rorripě islandice, kterak se stala ideologickou rostlinou. Kromě borečky jsme viděli také ohroženou rostlinu třemdavu bílou, a také jsme mohli porovnat různé druhy jeřábu – muk, český a ptačí. Na vrchu Borče Hejkal vytáhl vařič a několik sklenic guláše od včerejší večeře, což mělo úspěch. Osvojili jsme si také jeden pravěký způsob krájení salámu kamenem a od Alberta jsme se dozvěděli, jak telefonní číslo rodičů koreluje s pravděpodobností přijetí na fluonoc. Po návratu do nižších nadmořských výšek se odtrhla malá skupinka, která se vrátila do Velemína, a zbytek pokračoval na kopec Lovoš. Na Lovoši je obchod se zamrzlými věcmi a také krásný výhled do okolí, například na malebné městečko Lovosice, které tvoří z poloviny chemička a z druhé poloviny panelákové sídliště. I na Lovoši jsme potkali otakárka fenyklového. Zpět do Velemína jsme dorazili asi v 8 hodin večer a po večeři se konal sněm, na kterém nám bylo oznámeno, že několik lidí bylo nakaženo angínou, a poté opět probíhala exprese.

V sobotu nás čekala poslední exkurze, a to na Milešovku. Cestou jsme viděli dlouhošíjku a roztomile chlupatou housenku přástevníka. Na vrcholu Milešovky jsme si udělali odpočinkovou pauzu u restaurace a také vrcholové foto. Tato exkurze byla nejkratší ze všech, neboť zpět do Velemína jsme se vrátili již v půl páté. K večeři byla koprovka a někdo dostal dobrý nápad – udělat pořadník na rituální očisty. Uskutečnil se také telefonát Míšovi po skypu, během kterého jsme mohli vidět americký les. Po večeři nás čekala poznávačka, kde jsme se snažili poznat asi deset rostlin, deset živočichů a dva zvuky. Při čekání na poznávačku nás venku bavili Matyáš s Albertem různorodou expresí a také nás navštívili Víťovi rodiče. Naštěstí se ani moc nezděsili, když jim bylo řečeno, že Víťa je zrovna na popravě. Poté až do brzkých ranních hodin samozřejmě probíhala exprese ve stoosmě a hraní velice poučných a strategické myšlení rozvíjejících her (např. hry Střelené kachny).

V neděli ráno už nás nečekalo nic jiného, než úklid a loučení. Snědli jsme jogurt lepro-angínového přátelství a všichni se vrátili do svých Vratislavic, přičemž poslední skupinka odjela brzy odpoledne. Myslím si, že se mnou bude většina účastníků souhlasit, když napíšu, že to byla jedna z nejlepších fluonocí, které kdy byly. Takže fluonoci zdar a na viděnou na podzim, HU!

Pozor, (toto není) vtip!



Další fotky naleznete na http://fluorescencninoc.rajce.idnes.cz/FN_2016-4_Vyjezdni_FN_Ceske_stredohori_Zbojnik/


7. - 9. října - Moře

První Fluorescenční noc tohoto školního roku se nesla v tématu moře. Zúčastnilo se 24 účastníků a proběhly přednášky na tato témata: Mořské řasy – Jana Pilátová, Pitva hlavonožce – Karel Kodejš, Fluorescenční mikroskopie – Jan Mumínek Martinek, Paryby – Zdeněk Lerch, Hlubokomořské organismy – Adam Petrusek, Ponorky – více autorů. Také proběhlo promítání o mořské fauně a videopřednáška „Americký sen Míši Mikáta ve 21 minutách“. Exkurse se konala v okolí Radotína. Pokud bažíte po detailnějších ifnormacích, začtěte se do následující, podrobnější reportáže:


Přicházím na Viničnou, vyjdu po známých schodech a co to nevidím? Uprostřed chodby vykračuje Albert. Kloubouček Velebáček vyměnil za jakýsi pirátský třírohák, za pasem má pistoli a už zdálky mě zdraví „námořníku.“ No jistě, tuto Fluonoc jsme se přeci octli na moři. Trochu se obávám, že teď po mně bude chtít peníze nebo život, ale David u stolečku žádá jako vždycky pouze přihlášky.

První přednáška je věnována mořským makroskopickým řasám a připravila si ji pro nás Jeníček Pilátová. Abychom nezůstali jen u teorie, máme jedinečnou příležitost vyzkoušet si využití řas v praxi na vlastní kůži, a to formou japonské polévky s řasami a tofu. Polévka byla samozřejmě velmi chutná (jak jinak, když byla od Jeníčka), ovšem během predace jsme se všichni shodli, že do našeho běžného jídelníčku být zařazena nemusí, a ani by neměla.

Poté nastala delší pauza, neboť to by snad ani nemohla být Fluonoc, kdyby všechny naplánované aktivity začaly přesně v plánovaný čas. Tentokrát se ukázalo, že sehnat hlavonožce na pitvu není úplně triviální záležitost. Nuda nám ale skutečně nehrozila. Konalo se první promítání speciálního dokumentárního filmu „Americký sen Míši Mikáta ve 21 minutách,“ který byl stejně poučný jako veselý. No, možná tam té veselosti přeci jen bylo víc. Každopádně ale film zanechal v divácích nesmazatelnou stopu, obzválště některé momenty (Míša s vačicí) byly zkrátka nezapomenutelné.

Nakonec jsme se dočkali i příchodu Karla Kodejše s olihněmi a praktikum mohlo začít. Po teoretickém úvodu a ukázkové pitvě jsme se pustili do práce v tříčlenných skupinkách. Aby nebyla nuda (a aby bylo „něco vidět“), pokusili jsme se aplikovat do trávicí a oběhové soustavy vodu s rozpuštěným barvivem. Nutno dodat, že chirurgii by se mohlo věnovat jen pár vybraných jedinců a některým lidem jehly do ruky prostě nepatří, takže na závěr většina olihní plavala v nevábně zelenohnědé vodě. Jen jedna miska skončila růžová, což však bylo způsobeno spíše výběrem barev.

Krátce před desátou začalo představování psané na sedmou hodinu. V krátké divadelní inscenaci o dlouhé plavbě jsme se seznámili s unikátním nealkoholickým rumem Captain Mikát, jehož neméně unikátní účinky jsme mohli otestovat i na sobě. Při vyhlašování nejlepších odpovědí na selekční otázky pak byla udělena neobvyklá cena taxonomické sekce Fluonoci, kterou za kladný vztah k taxonomii získala má milovaná sestra Zuzka.

Následovala večeře u predivního stolu, Mumínkova přednáška o fluorescenční mikroskopii a dobrovolné aktivity – mikroskopování, povídání a zpěv za doprovodu kytar a flétny.

Sobotní budíček přišel příliš brzy, i když rozpis tvrdil něco jiného. Vlak jsme pak stihli s takovou časovou rezervou, že někteří reptali, že mohli déle spát. Jeli jsme do Radotínského údolí, kde jsme pátrali po zkamenělinách. Počasí nám úplně nepřálo, ale co bychom to byli za biology, kdyby nás od prohlížení kamenů odradil drobný déšť? Tak se nám nakonec podařilo objevit dost zkamenělin, aby měl David o čem povídat. Když nám bylo nejhůř, objevil se Hejkal se svou krosnou, ze které vytáhl deky, přenosný gril, vše, co se ještě ráno nacházelo na predivním stole a vepřové koleno navíc.

Nasyceni jsme se vydali znovu na pochod. Mířili jsme do blízkosti lomu Střela, kde se nachází pěkná step. Célie nám představila spoustu stepních rostlin a řeč přišla i na plže.

Po návratu na fakultu nás už čekala přednáška o mořské fauně Jadranu od Jirky Hadravy a Evči Matouškové. Ti pro nás z expedice dovezli i sumýše a ježovku, které jsme společně vypitvali. Nejvíce obdivu a zkoumání si vysloužila Aristotelova lucerna a vaječníky ježovky, které prý působí jako afrodiziakum. Velká část účastníků se je rozhodla ochutnat.

V noci byl uskutečněn ideonákup, ale jedlých surovin na stole moc nepřibylo. Nejspíš byly snědeny už po cestě. Nemohlo chybět ani mikroskopování a hlasitý zpěv (ovšem jen do té míry, aby nebyly rušeny sýkorky za několika dveřmi).

V neděli se konala přednáška Zdeňka Lercha o parybách, přednáška Adama Petruska o hlubokomořských organismech a jejich strategiích přežití a poněkud neobvyklá přednáška o ponorkách. Autoři této přednášky se totiž přiznali, že o ponorkách původně vůbec nic nevěděli. Přesto nás poutavým způsobem seznámil Matyáš Zrnovský s technickými aspekty fungování ponorek, Jirka s historií jejich použití a Šárka Škorpíková s jejich uměleckým ztvárněním.

Pak už jsme jen společnými silami zdatně zvítězili nad entropií a nastalo loučení a odjezd domů. No jo, zase ten víkend utekl hrozně rychle, ovšem nesmíme smutnit a musíme hledět dopředu. Už se moc těším na příští Fluonoc :) Mějte se do té doby všichni krásně!





18. – 20. 11. 2016 (rok 71 Sedmého věku Ardy) – Jedy

Předposlední fluorescenční noc letošního roku měla téma Jedy. Zúčastnilo se jí 24 účastníků. K tématu této Fuorescenční noci proběhly přednášky: Jedovatí hadi od Karla Kodejše, Evoluce žihadla a jeho žláz od Daniela Bendy, Rostlinné jedy od Stanislava Mihulky a Léčba otrav od Kristýny Minářové. Dále proběhly dvě přednášky o vzdálených krajích, a to Ochrana slonů v Africe od Arthura Sniegona a O mezinárodní biologické olympiádě ve Vietnamu od Zuzany Konvičkové. Proběhlo rovněž praktikum o využití Agrobacterium tumefaciens, které vedl Jan Mumínek Martinek. Exkurze vedla do Zoologické zahrady hl.m. Prahy, kde nám Petr Velenský ukázal zázemí chovu plazů. Podrobněji si o průběhu této FN můžete dočíst v reportáži od Natálie Císařové.


Země na své dráze neuběhla ani 30 904 108 kilometrů a už nastal další velký bod v časoprostoru: třicátá druhá, respektive dvaatřicátá Fluonoc! Z různých koutů Vratislavic se do matičky Prahy sjeli lidé sdílející jednu možná lehce obskurní, nicméně nepopiratelně proverzní apomorfii, kterou je vysoká afinita k biologii. Zkazky o jejich výskytu poukazují na budovu PřF UK na Viničné 7, kde se tito jedinci různých ontogenetických stádií a zálib koncentrují za ryze prapodivnými účely. Těmi mohou být například: obdivování rozličné biodiverzity, excitace elektronů pod fluorescenčním ó-mikroskopem, hudební hyperexprese spočívající v rozkmitávání plicae vocales, stejně jakožto tvorbě mechanického vlnění v rezonanční komoře zhotovené z xylému druhotně tloustnoucích Archaeplastid, dále vzývání polního plevele (ó, velká Rorippo, odpusť mi, prosím! Rórippa islandica, ný nít na ose hlavní áááá!), vášnivé biologické diskuse či predování.

Navíc měla tato jedinečná a v celé dosud známé entitě unikátní dvaatřicátá Fluorescenční noc nosné téma, vskutku líbezné, poetické a mírumilovné: Jedy.

Tomu byl samozřejmě uzpůsoben odborný program v čele s přednáškami. Hned po úvodních provoláních vzletných zdravic a degustaci prvního prediva mohli účastníci společně s přednášejícím Karlem Kodejšem rozjímat nad problematikou jedů zástupců řádu Squamata. Nyní již znají nejen jejich účinky a využití či morfologii hadích jedových zubů, ale jsou dokonce obeznámeni s interesantní technikou, jak plácnout dotěrnou kobru po hlavě, když vám stoupnou hladiny adrenalinu a nonadrenalinu.

Plní dojmů a se stále živými výjevy odumřelých končetin, upadlých prstů či padajících víček se následně vydali vstříc dalšímu odbornému obohacení – Mumínek účastníkům poodkryl zákoutí Edenu, a to laboratoř, kde se provádějí genetické manipulace rostlin. Zde si sami mohli vyzkoušet laboratorní práci in vivo – pomocí gene gun střílet zlaté nanokuličky s navázanou DNA do izolovaných buněk tabáku, zbavených buněčných stěn. Bylo vidět, že mnohým dělala věda se zbraní v ruce opravdu dobře.

Dalším signifikantním bodem na časové ose Fluonoci je bezesporu motivační scénka. Ta se zabývala zásadní otázkou: Jak oddělat, přesněji řečeno otrávit diktátora. Nakonec však po neúspěšných pokusech s jedy brouků (kantharidin) a hypnotickými látkami aposémantických obojživelníky zvítězila stará dobrá technika „pádu na nůž“ a diktátor brojící proti dřevařským firmám hrdinně padl.

Následoval tradiční představovací cirkulární útvar. Zde se cosi poštyftilo. Buď byli účastníci přespříliš sdílní a upovídaní, anebo se střetly dvě časové paralely, neboť kolečko se ještě ani nedotočilo, a oni přitom už dávno měli sedět v zoologické posluchárně s pepsiny vesele štěpícími proteiny. Nakonec musely pudy ustoupit ušlechtilejším zájmům a namísto predování se vstřebávaly postřehy Arthura Sniegona, v současnosti působícího v náročném boji proti pytlákům a překupníkům.

Nezasvěcený jedinec by si možná pomyslel, že toto je poněkud depresivní, avšak hluboký vrchol bohatého dne. Není tomu tak. To velké teprve čekalo: kochání se mikrokrásami biodiverzity pod fluorescenčním ó-mikroskopem! To vše za kvalitního akustického doprovodu, zurkotu odborného rozhovoru a jiných exprimací.

Druhý den začal povzbudivým hlasem budníčka zeleného. Za lehkého krápění deště se fluonoční populace přesunula do ZOO Praha. Zde na ně čekal pan Velenský, aby je provedl pavilonem jedovatých hadů a obohatil je o své autentické „haďácké“ zážitky. Zhlédli krmení těchto organismů, prohlédli si varany komodské a hezky zblízka obdivovali malpolonna. Komentovanou prohlídku ukončil pan Velenský životním moudrem: „A pak přišel do tý hospody pán se zmijí útočnou a dělal: "Dejte jí pusinku, dejte jí pusinku." No, to je jak kdybyste mu takhle dávali odjištěnej granát, a říkali, dej mu pusinku, dej...“

Po dvou hodinách volné disperze po prostorách ZOO jsme se vydali zpět na fakultu, kde nás čekalo líčení zážitků z letošního IBA, kterého se ujala Zuzka Konvičková za přispění Káti Kubíkové. Na závěr poutavého vyprávění přišel hřeb v podobě pozdravu ó-Velkého Mikáta z univerzity New [Hempšír] v [Durhamu] u [Grýt Bej]. Mumínek ani dnes neustal v protežování krás fyziologie rostlin a jejich genetických modifikací. Společně s několika odvážlivci se vydal zpět na místo činu, kde se pod jeho dohledem uskutečnilo vhánění Agrobacterium do stomat fylomů tabáku za účelem proniknutí bakteriálního Ti-plazmidu do buněk a polonáhodné integrace do genomu rostliny. Nezbývá než prosit roripu, ať se transformace vydaří...

Zbytek dne plus nezanedbatelná část noci byla věnována dalšímu odbornému mikroskopickému rozjímání. Ideologicita celé Fluonoci by však nebyla naplněna, kdyby se neodehrál ideologický nákup. Pod rouškou tmy se vydali největší exprimátoři v čele s Anomalocarískem, opláštěným Tyrkysem a dvěma bosochodci do zákoutí postsedmnáctilistopadové Prahy. Nechyběla ani Ephedra distachia či Dipsacus fullonum jakožto botanické exprimivo. Za zpěvu ideologických písní, provolávání věčné slávy Rorippě islandice a skandování hesel Šneci nejsou věci! či Askoš, bazoš, kámoš! dorazila ideologická výprava k posvátnému svatostánku. Po obřadném „pozdravu Večerce“ a lehké konfrontaci prodavačů se členové pustili do hledání jenotlivých položek ideonákupu. Neopomněli ukořistit Allium cepa speciálně pro Zbojníka, ovci ani Johna Lennona, virus HIV však (díkybohu) nenašli – ač po cestě potkali jistý podnik zavánějící reproverzním štyftem, kde jsou tyto RNA viry poměrně obvyklým fenoménem, Tyrkys přec výpravu neohroženě vedl dál až do zdárného konce.

Tento ideonákup by se jistě dal hodnotit jako proverzní, neboť se zde vyskytl zajímavý a na poměry Fluonoci neobvyklý jev: sami prodavači výpravu zadarmo podarovali sáčkem prediva s neprošlým datem expirace (!)

Nedělní den byl plný spektakulárních odborných zážitků – na programu byly tři přednášky vztahující se k tématu jedů. Dan Benda účastníkům přiblížil evoluci žihadla a složení včelího jedu, Stanislav Mihulka zase porozprávěl o rostlinných jedech a jejich účincích na lidské tělo a vědomí. Nechyběla ani vášnivá diskuze, doplněná jistou osobou o vlastní zkušenosti s hypnotickými účinky alkaloidů rostlin...

A nakonec všechny přeživší zcela odzbrojila Kristýna svou přednáškou o léčbě otrav, která by se prostě nemohla obejít bez autentických zážitků z infekčního oddělení. Pokud někdo měl nějaké zažité představy o českém zdravotnictví, tak ty samozřejmě hned padly a nastoupila drsná realita, umocněná nenahraditelným nadneseným, až poněkud cynickým, vhledem přednášející. Tato přednáška byla raritní v tom, že přesáhla svůj limit o pouhou hodinu! Pokud zohledníme množství a hodnotu informací, kterými byla doslova natřískaná, tak to je jednoduše neuvěřitelné...

Nabrané poznatky pak mohly zvolna zkondenzovat při klasickém boji s entropií, který tentokrát proběhl nečekaně hladce.

Nezbývalo tedy než se naposledy poklonit fluorescenčnímu ó-mikroskopu a vydat se vstříc krutému návratu do reality „normálního“ (rozuměj nebiologického) života a těžké duševní postfluonoční koprofágii.

Aspoň že nás mohla hřát naděje na další Fluonoc, která se uskuteční za dlouhých pětadvacet dní a těšit se na to, až se nám Mikát vrátí...



16. – 18. prosince 2016 – Vánoční

Fluorescenční noci těsně před Vánoci se zúčastnilo 24 lidí. Jako první proběhla pitva ryby, vedená Albertem, následně proběhla přednáška Anatomie a morfologie vánočního stromečku od Míšy. V sobotu jsme podnikli exkursi do Divoké Šárky a odpoledne proběhl seminář na téma: "Úvod do biologie a dalších vánočních věd". Den byl pak završen vánočním večírkem, slavnostní hostinou, dárky a koledami. Neděle byla o něco oddychovější, než obvykle. Jako první roběhlo promítání od Míšy o jeho pobytu v Americe a po obědě byla akce završena přednáškou od Alberta s názvem Bible: kurs pro investigativní biology. Více se dočtete v reportáži od Michala Ptáčka.


Vracejí se každým rokem. A dávají o sobě vědět stále dříve a dříve. Prim ve zvěstování jejich příchodu mají již tradičně obchodní centra – v září zde lze nalézt první adventní čokoládové kalendáře a od října pak i velice vkusnou výzdobu z plastkonifer. Hromadné sdělovací prostředky nás brzy na to začnou dokola upozorňovat na mimořádné slevové akce a vše prokládají zaručenými hudebními hity. Rána jsou stále chladnější, vzduch prosycenější kouřem, lidé vystresovanější. Ano, blíží se svátky "klidu a pohody" – Vánoce. Tento rok bylo ale vše trochu jiné. Odlišné. A v mnohém příjemnější. Pouhý týden před Vánoci se totiž konala již 33. fluorescenční noc. A zvolené téma bylo krajně speciální – Vánoce! Na odlišnost této fluonoci poukazovala již samotná pozvánka, která kromě tradičních elementů jako chleba, másla, dvou čokolád, tamarindu a hudebních nástrojů vyzývala i k dovezení vánočních ozdob, ideologického cukroví a postaviček do betléma v celku běžné velikosti cirka 20 cm.

Až na máslo a jako nehudebníkovi i hudební nástroje se mi vše povedlo vtěsnat do batohu a vyrazil jsem vstříc svatostánku biologie a fluorescenční mikroskopie. Je sice pravda, že žádná „Viničná hvězda“ mi v orientaci nepomáhala, což se trochu podepsalo na mé výsledné trajektorii při pohybu centrem Prahy, ale nakonec jsem cíle přeci jen nalezl. Zcela promrzlý jsem s nadšením vstoupil do budovy, ale několik následujících okamžiků si pamatuji jen mlhavě, což v tomto ročním období lidé nosící brýle zajisté znají. Mohu se tedy jen po hlase domnívat, že to, co kolem mne proběhlo, byla vždy se smějící Zuzka. Po registraci, odevzdání přihlášky, přivítání se s organizátory, přivítání se s organizátorkami, představení se navrátilému hlavnímu organizátorovi, pozdravení účastníků, účastnic ... a dalším zdvořilostním náležitostem nastal čas na první bod programu, tedy soutěž o nejlepší, nejideologičtější a v neposlední řadě i nejchutnější cukroví. Účast nebyla nikterak malá a některé prezentované cukrovinky byly opravdu ... řekněme ... speciální. Nezapomenutelně na mě zapůsobily především úžasně křupavé perníčky s příchutí popela dubu červeného. Zatímco velevážená porota degustovala a hodnotila, my ostatní jsme se věnovali jinému typicky vánočnímu elementu – kaprovi. Akorát jsme ho nijak nebodovali, až na výjimky ani neochutnávali, nýbrž pod Albertovým vedením detailně pitvali (i když z Karlova pohledu možná spíše filetovali). A vlastně ani nešlo o kapry, ale o malé perlíny a karasy. To ale nijak nevadilo, i tak se všem vánoční nálada zajisté dostavila. Ta byla navíc ještě následně umocněna další přednáškou v režii Míši Mikáta na téma anatomie vánočního stromečku. Byli jsme tedy více než připraveni na další část večera, tedy příchod Tří králů, okradeného pastevce a samotného zbojníka Jánošíka k právě narozenému Ježíškovi. Na zdařilé kulturně-ideologické obohacení večera jako snad vždy plynně navazovalo všeobecné představování následované chutnou večeří. V průběhu večera byl také dokončen velkolepý digestořový betlém, kde se vyjímala i kobra královská nebo Megatherium. Až do brzkých ranních hodin se poté za zvuku hudebních nástrojů a písní pilně excitovalo u fluorescenčního mikroskopu nebo se vedly vysoce odborné diskuze.

Z krátkého spánku nás i tentokrát dostal Terky ornitologický budíček v podání pěnkavy obecné, díky čemuž jsme mohli včas a dle plánu vyrazit vstříc přírodní rezervaci Divoká Šárka. Zde jsme měli šanci pozorovat velké množství biologických elementů, od červené zelené řasy rodu Trentenpohlia, přes široké spektrum mechů nebo ruderálních rostlin až po parazitické houby. Pozornosti entomologů ani v tomto ročním období neuniklo několik střevlíků zahradních. Z řad obratlovců jsme zahlédli třeba konipase horského. Velkému nadšení se však těšil zástupce skupiny jiné, v této oblasti velmi silně zastoupené a snadno pozorovatelné ve větvích vzrostlejších, solitérně stojících stromů. Šlo o tzv. draky létající subsp. vevětvíchzamotané. Ačkoliv většina z nich již nebyla schopna letu, jeden letuschopný námi zaznamenán byl a po velkém úsilí byl i úspěšně navrácen na oblohu. Po návštěvě vyhlídky Dívčí skok nás čekal už jen ne zcela jednoduchý sestup zpět do údolí zakončený traversem po mokré kládě přes Šárecký potok. Po trochu zmatečné cestě zpět na fakultu nás čekal všemi očekávaný seminář biologických referátů. Bylo možné si zde vyslechnout převratné informace z mnoha rozličných oborů, od astronomie, botaniky, zoologie a ekologie až po lingvistiku, právo nebo květinové aranžérství. Tuto povedenou akci následovala akce ještě povedenější – vánoční party. Vkusně ideologicky nazdobená borovička, spousta dárků, koledy, cukroví. K tomu Matyáš zajistil jako vždy vynikající večeři ... co večeři ... spíše štědrovečerní hody, se spoustou řízků, bramborového salátu, ale i šťavnatého ovoce. Milým překvapením byl potom fluonoční dort podávaný jako dezert. S klesajícím množstvím jídla zde postupně ubývalo i lidí a zábava se přesouvala zpět do stoosmy, kde se i po π. hodině usilovně exprimovalo.

Nedělní přednášky zahájil Albert se svým kurzem studie Bible pro investigativní biology, kde detailně rozebral různé biologické jevy zachycené nebo nepřímo popsané v Písmu svatém. Poslední, již ne úplně vánoční přednášky, se ujmul Míša. Na začátku nás uvítal krátkým testem zaměřeným na nejrůznější aspekty Spojených států amerických, na který navázal promítáním ze svých cest po těchto vzdálených končinách. Následovalo již jen snižování vzniklé entropie, dojídání zbylých potravin a loučení. Třiatřicátá fluorescenční noc úspěšně uzavřela rok 2016 a myslím si, že všechny zúčastněné osoby již netrpělivě očekávají rok nový a spolu s ním i nové fluonoci.





-- Created with help of Lightbox2 --